Zábava/Kultura

Home
Volný čas
Zábava/Kultura
John Travolta a Oliver Stone v Karlových Varech

John Travolta a Oliver Stone v Karlových Varech 08. 07. 2013Zábava/Kultura0 komentářů

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary ocenil Křišťálovým globem za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii amerického herce Johna Travoltu a scenáristu, režiséra a producenta Olivera Stonea.

Při této příležitosti byl slavnostně uveden snímek Sezóna zabíjení (Killing Season). Role, již zde John Travolta vytvořil, je nejnovějším důkazem jeho výjimečného hereckého mistrovství, díky němuž dokáže ztvárňovat náročné úlohy ve filmech různých žánrů.

John Travolta směřoval k herecké kariéře již od mládí. Po několika menších úlohách a účinkování v divadle na sebe upozornil v televizním sitcomu Welcome back, Kotter (1975). Necelé dva roky nato již přichází první příležitost, která z mladého herce vytvořila skutečnou hvězdu – úloha tanečníka Tonyho Manera ve snímku Horečka sobotní noci (Saturday Night Fever, r. John Badham), v níž dokázal zúročit spojení hereckého talentu a pohybového nadání. Kromě mimořádné popularity bylo výsledkem především ocenění v odborných kruzích, korunované nominacemi na Oscara a Zlatý globus. Postavení hvězdy upevnila vzápětí role v divácky úspěšném muzikálu Pomáda (Grease, r. Randal Kleiser, 1978), za niž byl podruhé nominován na Zlatý globus. Role ve filmu Městský kovboj (Urban cowboy, r. James Bridges, 1980) pak utvrdila publikum i kritiku, že John Travolta není jen tváří pro kasovní trháky, ale hercem, který má všestranné nadání.

Po několika letech hledání zajímavé příležitosti se na výsluní popularity vrací v komediální trilogii Kdopak to mluví ( Look Who ´ s Talking, 1989, 90, 93). Jako zásadní pro další směřování jeho herecké kariéry se pak ukázala spolupráce s Quentinem Tarantinem na filmu Pulp Fiction – Historky z podsvětí (Pulp Fiction, 1994). Za ztvárnění zabijáka Vincenta Vegy získal další nominace na Oscara a Zlatý globus, ale hlavně díky této roli našel novou polohu svého herectví. Po mladých, sympatických mužích z počátku jeho dráhy, přicházejí postavy, které se často pohybují na hranici zákona či za ní a mají řadu záporných vlastností. John Travolta však právě tyto role dokáže zahrát s obdivuhodným nadhledem, schopností sebeironie a sarkasmu a díky tomu dát i záporným charakterům jistou dávku sympatie a neučinit z nich plochou karikaturu. Platí to především o postavě mafiána Chiliho Palmera z krimikomedie Chyťte ho (Get Shorty, r. Barry Sonnenfeld, 1995), za niž získal Zlatý globus a dále o dvou postavách z akčních filmů režiséra Johna Woo Operace: Zlomený šíp (Broken Arrow, 1996) a Tváří v tvář (Face/ Off, 1997). Souběžně však do své filmografie přidává emotivně působivé i náročné psychologické role jako je zemitý anděl z komedie Nory Ephronové Michael (1996), automechanik, který v sobě objeví nečekané schopnosti z filmu Johna Turteltauba Fenomén (Phenomenon, 1996), nebo propuštěný pracovník muzea dohnaný k zoufalému činu z Costa-Gavrasova dramatu Město šílenců (Mad City, 1997).

Střídání různých typů rolí napříč žánry je ostatně příznačné pro celou současnou hereckou kariéru Johna Travolty. Připisuje si další dvě nominace na Zlatý globus za výkony ve volební satiře Mikea Nicholse Barvy moci (Primary Colors, 1998) a v komedii Hairspray (r. Adam Shankman, 2007) a vrací se k oblíbeným “ bad guys“ rolím, jimž propůjčuje přitažlivý nadhled – třeba v akčním thrilleru Dominika Seny Swordfish:Operace hacker (Swordfish, 2001), krimidramatu Únos vlaku 1 2 3 ( The Taking of Pelham1 2 3) Tonyho Scotta, či krimikomedii Divoši (Savages, 2012), kterou natočil pod vedením dalšího hosta letošního ročníku MFF KV, režiséra Olivera Stonea.

Snímek Sezóna zabíjení (2013), který byl při příležitosti ocenění Johna Travolty na MFF KV uveden, spojuje pod režií Marka Stevena Johnsona dvě velké herecké osobnosti – Johna Travoltu a Roberta De Nira v napínavém souboji, na jehož počátku stály dávné válečné události a traumata, která nelze potlačit.

Oliver Stone představuje v kontextu současné americké i světové kinematografie osobnost, která se zcela vymyká tradičním hodnotícím měřítkům. Píše, režíruje i produkuje filmy, které zaujímají všechny polohy autorského spektra – od tradičních příběhů, až po velmi provokativní, v nichž se často dotýká palčivých společenských a politických problémů nejen své země.

Do období hledání vlastního místa v životě a uměleckém vyjádření velmi zásadně u mladého tvůrce promluvila válka ve Vietnamu. Podobně jako pro tisíce Američanů znamenalo i pro Olivera Stonea bojové nasazení v průběhu vietnamské války nejen vážné zranění, ale především traumatizující zkušenost. Po návratu z Vietnamu se zapsal na New York University’s Film School, kde se jeho učitelem stal Martin Scorsese. Ještě jako student poprvé zpracovává vietnamské téma v krátkém filmu Last Year In Vietnam (1971). Vrcholná díla, jimiž se vyrovnává s mnohaletým traumatem, jsou však teprve před ním. Než však dojde k realizaci titulu, který Olivera Stona proslaví, dočká se prvního ocenění jako scenárista, a to když získá Zlatý globus a Oscara za scénář k filmu Alana Parkera Půlnoční expres (Midnight Express 1978). Postupně píše další kultovní snímky – především Zjizvenou tvář (Scarface, 1983), kterou natočí Brian De Palma a Rok draka (Year of the Dragon, 1985), který realizuje Michael Cimino.

Po dlouhých peripetiích, kdy je nucen k různým finančním i autorským ústupkům, může konečně natočit svůj film o občanské válce v malé středoamerické zemi, Salvador (1986), a první vietnamský opus Četa (Platoon, 1986) a dočkat se velkého úspěchu. Film byl nominován na 8 Oscarů a bodoval ve 4 kategoriích a to včetně té pro nejlepší film a nejlepší režii. Dramatické válečné zkušenosti a především ztrátu iluzí většiny veteránů, kteří se snažili začlenit zpět do života, zpracuje také v dalším úspěšném filmu Narozen 4. července (Born on the Fourth of July, 1989), za nějž získá svého druhého Oscara za nejlepší režii. Volnou vietnamskou trilogii pak uzavře snímkem Nebe a země (Heaven & Earth, 1993).
Pro své filmy však Oliver Stone hledá a nachází řadu dalších vzrušujících inspiračních zdrojů než jen válečnou apokalypsu. Do nesmlouvavých zákonů finančního světa nechá nahlédnout ve filmu Wall Street (1987, Oscar pro Michaela Douglase za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli) a jeho volném pokračování Wall Street: Peníze nikdy nespí (Wall Street: Money Never Sleeps, 2010); pohled na americký sport řízený velkými korporacemi přináší snímek Vítězové a poražení (Any Given Sunday,1999) s Al Pacinem. Tajemný životní příběh a legendami opředenou smrt leadera kapely The Doors Jima Morrisona zpracuje ve stejnojmenném biografickém dramatu z roku 1991, do odvážných spekulací kolem atentátu na prezidenta Kennedyho se pustí ve filmu JFK (1991, Oscary za kameru a střih). Svět brutálního zločinu zobrazuje ve filmech Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers, 1994), U-Turn (1997) nebo Divoši (Savages, 2012). Vzestup a pád dvou amerických prezidentů zachycuje v biografických dramatech Nixon (1995) a W (2008). Ve velkolepé historické sáze Alexander Veliký (Alexander, 2004) pak mapuje život i legendu jedné z nejvýraznějších postav světové historie, odvážného a neúprosného dobyvatele.

Vzhledem k zaujatosti Olivera Stonea pro často bolestná témata současnosti není divu, že se jeho filmové verze dočkala i jedna z nejtragičtějších událostí novodobé americké historie ve filmu World Trade Center (2006).

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary připravil v rámci 48. ročníku trojrozměrný portrét tohoto mimořádného filmaře. Jako scenáristu jej představil prostřednictvím filmu Zjizvená tvář.

Dále byl uvedeny dva díly z jeho nového dokumentárního cyklu The Untold History of the United States. Právě tomuto projektu věnoval Oliver Stone v posledních pěti letech největší úsilí. Na scénáři desetihodinového dokumentu spolupracoval s Peterem Kuznickem, profesorem historie a ředitelem Institutu nukleárních studií na American University. Dokument se zaměřuje na společenské události, které ve své době byly ze strany médií podceněny, ale přesto zásadním způsobem utvářely jedinečnou a komplexní americkou historii v průběhu 20. století.

Třetím titulem byl historický velkofilm Alexander Veliký v nové autorské podobě. Původní verze z roku 2004 se dočkala režisérského střihu v roce 2007. Konečnou čtvrtou, znovu upravenou verzi Oliver Stone připravuje pro rok 2014 a její současnou podobu měli návštěvníci MFF KV možnost vidět jako první v Evropě.

text: Film Servis Festival Karlovy Vary, redakce / foto: Film Servis Festival Karlovy Vary