Společenský román Černobílý svět je jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně.
Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích. Černobílý svět patří ke knihám, které stojí za to číst.
Ukázka z textu:
„Aibileen, mám pro vás překvapení. Rozhodli jsme se s panem Leefoltem, že budete mít vlastní toaletu.“ Paní Leefoltová plácne rukama a vystrčí na mě bradu. „Je tamhle v garáži.“
„Ano, paní.“ Ona si snad myslí, že jsem tu celou tu dobu nebyla?
„Takže odteď nepoužívejte koupelnu pro hosty, ale tu dole. Není to výborné?“
„Ano, paní.“ Dál žehlím. Pořád tam stojí a kouká na mě.
„Takže budete používat tu v garáži, jasné?“
Nedívám se na ni. Nesnažím se dělat potíže, ale už mi přece řekla všechno, co chtěla.
„Nechcete si vzít papír a jít to tam vyzkoušet?“
„Já teď zrovna nepotřebuju.“
Paní Leefoltová na sobě má spoustu makeupu. Má ten žlutej makeup i na rtech, takže skoro není vidět, jestli vůbec má nějakou pusu. Řeknu to, co ode mě chce slyšet: „Odteď budu používat koupelnu pro barevný. A pak půjdu a vydezinfikuju i tu pro bílý.“
„No, žádný spěch. Udělejte to, až budete mít čas.“
Ale jak tam stojí a hraje si s prstýnkem, je vidět, že chce, abych to udělala hned.
Pomalu odložím žehličku a cítím, jak mi to hořký semínko narůstá v hrudníku. Nevím, co jí říct. Jen vím, že to neřeknu. A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.
„Kathryn Stockettová napsala zázračný román. Budete uchváceni příběhem z časů, kdy ženy měly v životě jen málo možností, ale jejich sny o budoucnosti byly bez hranic.“
text: Knižní klub, redakce / foto: bigstock, Knižní klub
