Nakladatelství Host patří dlouhodobě k nejuznávanějším českým vydavatelům. Je známé pečlivým výběrem kvalitní české i světové literatury a pravidelně přináší tituly, které si získávají čtenáře i literární kritiky. Tentokrát představujeme dvě novinky, které míří na zcela odlišné čtenářské emoce – napínavou severskou krimi Mrtvé duše nezpívají a mrazivý román Vona, inspirovaný drsnou historií Šumavy. Pokud hledáte knihy, od kterých se jen těžko odtrhnete, obě stojí za pozornost.
Jussi Adler-Olsen, Line Holmová, Stine Boltherová: Mrtvé duše nezpívají
Série Oddělení Q přes avizovaný konec pokračuje dál. Po deseti případech Jussi Adler-Olsen symbolicky předává otěže svým kolegyním Stine Boltherové a Line Holmové, které od něj oblíbenou severskou krimi sérii přebírají a úspěšně na ni navazují.
„Když jsme se před časem naoko loučili s Oddělením Q, byla jsem jako mnoho fanoušků série smutná, ale utěšovala jsem se, že moji oblíbení hrdinové si snad konečně oddychnou od nebezpečných situací a komplikovaných případů. Prožili toho opravdu dost. Jenže když je něco dobré, začne vám to prostě chybět a mně Carl, Asad i Rose vážně chyběli. Jsem šťastná, že se dočkali pokračování a že se můžeme vrátit do staronového prostředí. Jussi Adler-Olsen své nástupkyně vybral sám osobně a hned je jasné proč. Line a Stine dokážou obratně kombinovat vlastní talent s tolik milovaným světem, který Adler-Olsen vystavěl,“ říká naše redaktorka Kateřina Šardická.
Carl odešel do důchodu, aby se mohl věnovat psaní. Opustil policii i své milované oddělení Q a hledá znovu sám sebe. Jenže pak ho kontaktuje žena, která má u sebe znepokojivou nahrávku, a než se Carl naděje, zase se vrhne do vyšetřování. Vyhledá Rose a Asada, kteří se po jeho odchodu snaží držet oddělení Q při životě a těžce se smiřují s příchodem jeho nástupkyně, která navíc skrývá temné tajemství.
Trojice se jako za starých časů nového případu ujme. Na zvukové nahrávce slyší hlas ženy, kterou se před čtyřmi lety pokusil zavraždit její manžel. Muž si následně vzal život a policie případ označila za vyřešený. Na nahrávce se však objevuje třetí neznámá osoba a všechno nasvědčuje tomu, že policie udělala chybu.
„Postavy si stále nesou své typické vlastnosti a charakter i roztomilé nedokonalosti. Navíc na scénu přichází zcela nová postava, která je mi více než sympatická, a jak svou svérázností a nepřizpůsobivostí, tak i tajemností mezi ostatní perfektně zapadá. Je to dokonalá ‚sympaťanda‘ v tom klasickém adler-olsenovském duchu,“ říká překladatelka knihy Lada Halounová.
Petra Klabouchová: Vona
Román o bezejmenných ženách, vlčích synech a bílé tmě Po hororovém vyprávění Ignis fatuus a detektivním příběhu Prameny Vltavy se Petra Klabouchová v novém románu opět vrací na Šumavu. Mrazivý román Vona vypráví příběh jednoho z největších přírodních i lidských neštěstí regionu.
„Stará Klostermannova povídka a jedna pamětní deska na zdi kapličky na Cimrukách připomínající dávnou tragédii mě přivedly na stopu zapomenutého příběhu ze samých vršků Šumavy. Tak jako jsem já pátrala po střípcích těch starých příběhů, nechávám čtenáře pomalu nahlédnout do utajené historie starých křivd. A v něm hledat odpověď na otázku, zda lze předem danou nit osudu přetrhnout,“ říká autorka.
Odlehlé osady pod Huťským štítem čekají v dubnu 1853 na příchod jara. Marně. Dočkají se jen přívalů sněhu, který všechno a všechny pohřbí. A taky hladu, neznámé epidemie, hrůzy a šílenství. Někteří si vyberou smrt, jiní se v boji o přežití zřeknou vlastního lidství. Ozvěnu té dávné tragédie si dodnes předávají potomci jednoho z rodů, zatímco hrůzné dědictví čeká na své odhalení. Román, který ctí horor i detektivku, vypráví prastarý příběh o boji dobra proti zlu a odpuštění proti nenávisti. Příběh o strachu a nepochopení, co přechází z otců na syny. Alespoň do momentu, kdy na scénu vstoupí ta, jež v mužském světě nemá ani právo na jméno — Vona.
Odkud se vzal příběh Brétovic rodiny, vlčích synů a bezejmenných žen, který se rozpíná od devatenáctého století do nedávné minulosti?
„Částečně z místních legend o vlčích synech. Takoví naši šumavští vlkodlaci. Lidé, kteří měli podle pověstí srdcem blíž k vlkům než k člověku. Vlci k Šumavě odjakživa patřili. Byli to zdejší neoddiskutovatelní králové. Jen s rozšiřováním lidského osídlení muselo zákonitě dojít k tomu, k čemu došlo. Nebylo místa pro dva krále. A začal staletí dlouhý souboj člověka proti vlkovi. Nakonec jsme ho „vyhráli“, ale i v těch nejčernějších dobách středověku byli v kopcích lidé, pro které byl vlk více než jen zvířecím nepřítelem. Byl symbolem hor a lesů, prostředníkem bohů, převaděčem do říše mrtvých. Tyhle legendy s příchodem křesťanství ustupovaly. Ale jak už to na té naší černé, pověrčivé Šumavě bývalo, ne úplně. Takže moje kniha je o lidech a vlcích, ale i o vlcích v lidech,“ vysvětluje Klabouchová.
Šumava hraje v knihách Petry Klabouchové výraznou roli, co ji na této krajině přitahuje? „Já to tam mám prostě ráda. I přes všechny ty smutné a děsivé příběhy. Spíš naopak — cítím tam minulost, kořeny, tu obyčejnou člověčinu, kterou mají jen místa, kde se žily skutečné životy. A tady je to cítit z každého zapomenutého křížku, rozvalených základů starých stavení… Obvykle někam sednu, zavřu oči a představuju si. Člověk se dotkne rukou zdi opuštěného stavení a najednou slyší hlasy (nejde o psychiatrickou diagnózu), vidí tváře, rodí se mu v hlavě příběhy. Obzvlášť když tamní historii znáš,“ popisuje autorka.
Zdroj: Nakladatelství HOST / komerční sdělení
