Profíci radí, Volný čas

Home
Profíci radí
Poradna Dr. Vladimíra Tuky – facilitátora a kouče NeuroLeadership Group

Poradna Dr. Vladimíra Tuky – facilitátora a kouče NeuroLeadership Group 16. 10. 2014Profíci radí, Volný čas0 komentářů

NeuroLeadership je obor studia propojující poznatky neurovědy s oblastmi rozvoje leadershipu, manažerských tréninků, change managementu, poradenství a koučinku.

Máte problémy při pracovních pohovorech? Nevíte, jak si rozložit pracovní povinnosti? Chcete nalézat řešení svých problémů rychleji a snadněji, činit lepší rozhodnutí, pociťovat menší stres a vědět, jak zůstat v klidu pod tlakem? Chcete spolupracovat efektivněji s druhými, snadněji vyhodnocovat výkony jiných a podporovat žádoucí výstupy? Chcete efektivněji ovlivňovat chování druhých?

U nás máte možnost poradit se s odborníkem – výkonným manažerem a hlavním trenérem, facilitátorem a koučem PCC (ICF) NeuroLeadership Group, panem Dr. Vladimírem Tukou.

Dnes přinášíme první otázky a odpovědi. Zeptejte se také na to, co Vás trápí. 3 nejzajímavější otázky a odpovědi zveřejníme v příštím vydání poradny a jejich pisatele odměníme knihou Davida Rocka – Jak pracuje váš mozek.

Poradna – otázky a odpovědi

Když přijdu do práce, obvykle nevím, čím mám začít. Úkolů je někdy tak moc, že prostě odkládám vše, až se dostanu do situace, že nic nestíhám. Přijde mi to jako začarovaný kruh. Co s tím?
Dostat se do zacyklení je snadné, protože mozek má určitá omezení, na která je potřeba brát ohled. Vědomé myšlení, do kterého spadá právě i plnění úkolů, je umístěno v mozku v tzv. prefrontálním kortexu a spotřebovává hodně energie a snadno se unaví. A to nám občas komplikuje život. Není divu, že máme pocit, že jsme svěží jen část dne a po zbytek, kdy nám ještě zůstává hromada úkolů, jsme unaveni, nebo se nám už do ničeho nechce.A pak jsme ve stresu, jelikož tato část mozku se ještě přetahuje o omezené zdroje energie s limbickým systémem, který se stará o naše emoce, a přemýšlení je těžší a těžší.

Proto je důležité vyhradit si čas na uspořádání myšlenek a stanovení toho co je a není důležité. Ideálně tak udělat hned ráno, když jsme ještě svěží, protože se jedná o náročnou aktivitu, která náš mozek extrémně vysiluje. Pro ulehčení rozhodování o důležitosti si připomeňte hlavní cíle a úkoly, resp. to nejdůležitější ve své roli. Pak si stanovte kritéria, dle kterých dokážete seřadit jednotlivé úkoly tak, abyste v každém okamžiku věděličemu omezenou energii a čas věnovat a čemu ne.

Jako muž nedokážu dělat více věcí naráz, moje žena tvrdí, že zvládá multitasking skvěle, ale přitom podle mne není natolik efektivní. Proč tomu tak je?
V první řadě je nutno rozlišit, zda vykonávané činnosti jsou pro nás již známé a děláme je téměř automaticky či nikoliv. S tím totiž souvisí vynaložená energie mozku a tedy i následná efektivita. Naše vědomé přemyšlení je totiž značně ovlivňováno velmi malou kapacitou mozku, která je pro něj určena v tzv. prefrontálním kortexu (části mozku umístěné v přední části hlavy, za očima). Mozek je tedy schopen se v jednom okamžiku zabývat (jak je nejčastěji uváděno) pouze 4 věcmi a soustředit se může pouze na jednu jedinou.

Někdy se za lék na zvládání všech úkolů navrhuje Vámi zmiňovaný multitasking. Na první pohled velmi lákavý návod, jak dělat více věcí najednou se však nesetkává s pochopením našeho mozku. Pokud neděláme najednou věci, které zvládáme do té míry, že už nevyžadují, abychom se na ně soustředili, tj. děláme je zcela automaticky a již jsou řízeny jinou částí mozku tzv. limbickým systémem (např. řízení auta, vázání tkaniček, psaní všemi deseti), tak multitasking pro mozek znamená rychlé přepínání z jedné věci na druhou a tedy i velkou spotřebu energie. Rychle se unavíme a snadno mozek přetížíme. A dopady už známe – chaos, negativní emoce a stres.

Mám problémy na pohovorech. Pokaždé se červenám, nedokážu ze sebe dostat dobrý výkon. Dá se to nějak změnit? Bojím se, že tak nenajdu dobrou práci…
Červenání v této situaci není překvapivé. Jedná se pro účastníky o důležitou situaci spojenou s jistou mírou napětí a nervozity, které vyvolávají v našich mozcích reakce hrozby, což se může projevit i v rudnutí nebo snížených schopnostech “racionálně” myslet a tedy vhodně reagovat na kladené dotazy. Je dobré vědět, že je to přirozené a že se v tom projevují některá omezenínašeho “racionálního” mozku. Proto se s tím dá pracovat a ANO, dá se to změnit. Jak? Například pokud s kamarádem rozhovor vést dokážete bez problémů, berte to jako návod, jak si navodit stejný stav na ostrém pohovoru. Nebo vyzkoušejte techniku regulace emocí, která pomůže uvolnit negativní emoce a “vyčistit” mysl. Jednou z užitečných může být tzv. přehodnocení, kdy se můžete na pohovor podívat očima vedoucího pohovoru, nebo sebousamým s odstupem času či relativizovat význam pohovoru (“je to jen pohovor”) nebo vidět sebe sama ne jako někoho nedokonalého, ale jako někoho, s kým si zahrává jeho mozek. Je důležité nestylizovat se do určité role, kterou protistrana chce slyšet, ale být sám sebou. Vyhnete se tak zamotávání se a stresu z ohrožení. Vyzdvihněte to, v čem jste dobří a o to se opřete. Sebedůvěra s pokorou jsou v tomto směru výtečnými pomocníky.

Četl jsem, že existují koučové, mentální koučové, psychologové a další. Jak se v tom vyznat a na co si dát pozor?
Koučink i psychologie či psychoterapie nabývají na popularitě u stále širší veřejnosti a tím se zvyšuje i nabídka. Ne všichni jsou ale skutečnými odborníky. Nestačí jen mít pro činnost talent a pomáhat druhým přirozeně, či to dělat jen pro business, ale je potřeba odborná průprava. Není tedy divu, že při výběru kouče či terapeuta často vzniká zmatek a chaos. Na co si dát tedy pozor a jak vybírat?

Koučování vyžaduje ovládat specifické komunikační dovednosti a přístupy, které jsou podstatně odlišné od těch, které jsme se naučili v běžném životě. Proto samotný talent anebo načtení knih nestačí. K tomu stát se koučem je potřeba změna, která je velmi hluboká a vyžaduje specifický koučovací trénink. Zajímejte se tedy o to, jaký má kouč absolvovaný trénink a jakou má akreditaci. Napovědět vám může i jeho dosavadní praxe. A co je nejdůležitější, s koučem si musíte sednout, ladit spolu.Potřebujete mu důvěřovat, jelikož před ním budete přemýšlet nahlas a odhalovat své niterní záležitosti. Skutečný kouč vám sám nabídne ukázkové sezení na zkoušku, abyste sám zvážil, zda si sednete a cítíte se bezpečně a v pohodě.

S ohledem na situaci na českém trhu doporučuji orientovat se na kouče, kteří absolvovali tréninks mezinárodní akreditací, nejvhodněji akreditací ICF (možno ověřit na webu).

Dr. Vladimír Tuka – kouč, trenér a facilitátor. Zakladatel a CEO NeuroLeadership Group CentralEurope. Více než deset let působil v české diplomacii a byl členem top managementu několika nadnárodních společností v ČR. Koučink studoval v zahraničí u předních světových vzdělávacích institucí – Coach Univerzity (Coach U, USA) a u ResultsCoaching Systems (Austrálie) přímo u Dr. Davida Rocka. Vede kurzy koučovacích dovedností pro studenty MBA CMI Praha. Koučuje a trénuje v mnoha společnostech, mezi jinými v Schneider, ČSOB, ČMSS, UNIQA a UPC.

text: NeuroLeadership Group / foto: NeuroLeadership Group, bigstock