Rozbitá pračka, vysavač nebo jiný spotřebič už nemají automaticky znamenat nákup nového výrobku. Evropské právo na opravu má spotřebitelům usnadnit servis i po skončení zákonné odpovědnosti prodávajícího a Česko nyní tato pravidla převádí do své legislativy. Pro výrobce ale znamenají nové servisní kapacity, dostupnost náhradních dílů i další náklady, které se mohou postupně promítnout do cen.
Evropská pravidla mají prodloužit dobu, po kterou lidé výrobky skutečně používají, a vytvořit podmínky, aby oprava byla dostupnější alternativou k nákupu nového zařízení. Česká republika je nyní převádí do národní legislativy, výrobci se proto musí připravovat na jejich praktické dopady.
Oprava nekončí s odpovědností za vady
Jednou z nejvýraznějších změn je nová povinnost opravy u vybraných skupin výrobků. Pokud se závada objeví v době, kdy už spotřebitel nemůže uplatňovat práva z vadného plnění vůči prodejci, bude mít u stanovených kategorií možnost požadovat opravu po výrobci. Ta má být provedena za přiměřenou cenu a v přiměřené době. Výrobce ji nemusí zajistit pouze tehdy, pokud oprava není možná.
Pravidla se vztahují například na některé pračky, myčky nádobí, chladicí spotřebiče, elektronické displeje, vysavače, mobilní telefony, tablety nebo bubnové sušičky. Seznam se navíc může postupně rozšiřovat.
„Z pohledu zákazníka je princip jednoduchý. Pokud má výrobek závadu, která se dá opravit, měla by existovat reálná možnost ho dál používat místo toho, aby bylo nutné kupovat nový. Za samotnou opravou je ale celý systém od dostupnosti konkrétního dílu přes technickou dokumentaci až po servisní kapacity. A právě na celý tento systém budou nové požadavky klást výrazně větší nároky,“ říká Luboš Cinek, expert značky Sencor na oblast regulací.
Nestačí mít servis. Výrobci musí myslet na celý životní cyklus výrobku
Právo na opravu nekončí u samotného servisního zásahu. Výrobci budou muset zpřístupňovat informace o opravárenských službách a na svých internetových stránkách uvádět orientační ceny typických oprav. Pravidla zároveň posilují možnosti nezávislých opravářů a omezují vytváření technických, softwarových nebo smluvních překážek, které by opravám bez objektivního důvodu bránily.
V praxi to znamená, že se na servis musí myslet už při plánování samotného výrobku. Výrobce musí počítat s dostupností náhradních dílů, jejich logistikou, dostatečnou servisní kapacitou i podporou konkrétních modelů po delší dobu.
„Nejde o změnu, kterou lze vyřešit jednou úpravou servisního procesu. Výrobce musí už při uvádění produktu na trh počítat s tím, jak zajistí potřebné náhradní díly, servis a informace pro zákazníka i v dalších letech. To vyžaduje přípravu napříč firmou a dostatečný předstih,“ doplňuje Luboš Cinek.
Delší podpora znamená vyšší náklady
Právě dlouhodobost nové povinnosti bude podle odborníků jedním z jejích nejvýraznějších ekonomických dopadů. Náklady nevznikají pouze samotnou opravou. Výrobci musí zajistit náhradní díly, servis, logistiku, informační systémy i pracovní kapacity, které se budou jednotlivým výrobkům věnovat ještě řadu let po jejich uvedení na trh.
„Pro společnosti nejde jen o jednu novou administrativní povinnost. Právo na opravu vyžaduje přípravu procesů, servisních kapacit, systémů i lidí a zároveň nemalé finanční prostředky, které budou výrobci vynakládat řadu let. Určitý tlak na konečné ceny proto vzniknout může. Říct jednoduše, že vše nakonec zaplatí spotřebitel, by ale bylo příliš zkratkovité,“ říká Marcela Hrdá, partnerka poradenské skupiny Moore Czech Republic.
„Drtivá většina dotčených výrobků dnes obsahuje elektroniku a čipy a ceny nových zařízení rostou výrazně a rychle. Tlačí na ně mimo jiné obrovská poptávka, kterou vyvolává rozvoj umělé inteligence. Počítám s tím, že nové výrobky budou dál zdražovat, a oprava stávajícího spotřebiče tak může být pro zákazníka nakonec výhodnější volbou. Nesmíme zapomínat ani na pozitivní dopad na životní prostředí. Každý opravený spotřebič znamená méně elektroodpadu a nižší spotřebu surovin na výrobu nového,“ doplňuje Marcela Hrdá.
Dopad nebude u všech kategorií stejný. Záležet bude mimo jiné na počtu prodávaných modelů, délce jejich životního cyklu, ceně výrobku nebo na tom, jak rozsáhlý servis a dostupnost náhradních dílů už výrobce zajišťuje dnes.
Oprava má dostat přednost před vyhazováním
Nová pravidla mají zároveň usnadnit nezávislé opravy. Výrobce například nebude moci odmítnout opravu jen proto, že do výrobku předtím zasahoval jiný servis. Využívat bude možné také originální, použité nebo kompatibilní díly, pokud splňují právní požadavky. Smyslem je vytvořit prostředí, ve kterém bude mít spotřebitel při poruše skutečnou možnost volby.
Změny se dotknou také reklamací. Česká úprava počítá s tím, že pokud bude vada odstraněna opravou, prodlouží se jednorázově doba odpovědnosti na tři roky od převzetí výrobku. Prodejci o tom budou muset zákazníka při reklamaci informovat.
„Směr regulace je z pohledu zákazníka pochopitelný. Funkční výrobek by neměl zbytečně končit kvůli závadě, kterou je možné odstranit. Pro výrobce je ale důležité, aby dokázali tento princip převést do každodenní praxe, a to od návrhu výrobku přes dostupnost dílů až po servis několik let poté, co se daný model dostal na trh,“ uzavírá Luboš Cinek.
Zdroj: Sencor, foto vytvořeno pomocí AI / komerční sdělení
